Je tomu více, než sto let, kdy svět spatřila první koloběžka. Rozhodně ne ta moderní, po které dnes touží každé malé dítě a prakticky i rodič, ale splňovala stejný účel. Dnešní člověk v době plné automatizací jen nedůvěřivě kroutí hlavou nad tehdejší vynalézavostí. Stačilo pár prken ze staré bedny a jedny dosluhující kolečkové brusle. Ač by svým designem tyto koloběžky dnes uspěly jen v antikvariátech, jsou stále významným dopravním i zábavním prostředkem.
S postupujícími objevy se začaly vyrábět koloběžky s vlastnostmi jízdních kol
Nafukovací kola koloběžce dávají delší životnost, takové se vyrábějí v podstatě dodnes. Jízdní kolo však bylo jízdní kolo. Přece jen se lidé rychleji přemístili, kam potřebovali a ještě mohli v košíku mít nákup nebo jiné břemeno. Průlom koloběžek se datuje ke konci 90. let 20. století, kdy byla představena první koloběžka s hliníkovou konstrukcí od Švýcara jménem Wim Ouboter.
Malá i větší koloběžka - obojí lze použít do města
Městské typy koloběžek jsou velké i malé, skládací i neskládací. Záleží tedy, jak s nimi potřebujete naložit. Řada lidí si ráda od koloběžky chvíli odpočine, složí jí a cestuje s ní MHD. Koloběžka tak nezabere tolik místa. Když si totiž s koloběžkou vyrazíte do města, čeká vás tam řada úskalí, např. podchody, mosty a řeky. Ono i v přírodě nebude vše tak růžové, jak vypadá. Bláto, keře, stromoví i kořeny stromů, to vše je na obtíž. A když už přijedete domu, čeká vás ještě vynést koloběžku do schodů, pokud nemáte sklep nebo výtah. Dejte si na misku vah veškeré pro a proti, tak si vygenerujete svou koloběžku snů.
Tzv. skládačka je praktičtější a pro dopravu ve městě i její uschování, rozhodně rychlejší. Moc jich nevyrábí, ale dají se sehnat. Rám jen zalomíte a koloběžku už můžete nést na rameni. Některým typům se mohou odmontovat řidítka, což také v závěru ušetří prostor. Malá kolečka jsou spojena s větší námahou ze strany uživatele, větší kola mají i větší setrvačnost. Kdo chce však s koloběžkou zkoušet akrobatické kousky, využije k tomu lépe malá kolečka.